Domů ve zdraví.cz

autorka: Olga Šilhová

Široce rozevřené oči svázaného dobytčete poplašeně těkají z místa na místo a zoufale prosí o pomoc. Utažená smyčka provazu zbavuje krávu dechu a její škrtivé sevření dává vystoupit na povrch pulsující krční tepně. Tu vzápětí prorazí přesně mířená střela z luku. Její razanci v posledním zlomku vteřiny zbrzdí zvláštní zarážka umístěná za hrotem šípu. Z rány prudce vytryskne krev a než ji hbité ruce stačí zachytit do připravené nádoby kalabaše, zbarví několika kapkami půdu do ruda..

Masajové přišli na území Keni zhruba v polovině 18. století z oblasti dnešního Súdánu. Je to zřejmě jedno z mála tvrzení, na kterém se historici zabývající se dějinami Východní Afriky shodnou. Někteří odvozují původ Masajů od starých Egypťanů, další je považují za potomky vojáků zmizelé římské legie a objevily se i teorie, že by se mohlo jednat dokonce o příslušníky ztraceného izraelského kmene. Ať tak či onak, jisté je, že Masajové přišli do Keni jako jeden z posledních kmenů a zakotvili v části země přiléhající k tanzanské hranici. Mnozí putovali ještě dále směrem do Tanzanie, kde osídlili oblast Serengeti a kráteru Ngoro Ngoro. Na malé procento Masajů lze dnes narazit také v Ugandě. Pokud jde o Keňu, tvoří Masajové pouze 1,4 procenta všech obyvatel. Přesto se díky své jedinečné kultuře stali bezděčně jakýmisi reprezentanty své země, a to zejména pokud jde o turistický průmysl. Vyřezávané sošky představující masajské bojovníky, pestře pomalované štíty, kopí, palice, předměty denní potřeby a tradiční ozdoby patří k nejoblíbenějším suvenýrům. Krátká návštěva masajské vesnice je dnes považována za nezbytnou součást většiny safari směřujících do oblastí osídlených tímto kmenem, a kdo na vlastní oči nespatřil tančící masajské bojovníky, jako by v Keni ani nebyl.

Obávaní bojovníci

Masajové byli vždy známí svým přezíravým postojem nejen k bílým návštěvníkům Afriky, ale i ke svým nejbližším sousedům. Určité výjimce se těšily pouze ty kmeny, které se, stejně jako Masajové, zabývaly chovem dobytka. Ani tato váhavá úcta však Masaje nezbavovala pocitu naprosté oprávněnosti jejich konání, v případě, že se rozhodli přivlastnit si násilím cizí stáda. Tento postoj vycházel z víry, že jsou to právě oni, komu bůh Enkai přiřkl vlastnictví veškerého dobytka na zemi a loupeživé nájezdy vnímali jen jako naplnění svého svatého práva. Další činností, která podpořila pověst Masajů jako nesmiřitelných bojovníků, bylo vybírání mýtného za průchod jejich územím. S touto praxí se setkávali jak domorodí Afričané, tak i arabští obchodníci s otroky, či první Evropané. Vzhledem k bojovému výcviku, kterému byli masajští bojovníci morani podrobováni, si jen málokdo troufnul odmítnout. Masajové ale nejsou žádní beránci ani dnes. Příkladem za všechny jsou třeba události z února 1999, ke kterým došlo ve městě Kilgoris. Zhruba 2000 ozbrojených Masajů tehdy na místním tržišti zaútočilo na příslušníky kmene Kisii. Důvodem útoku, který si vyžádal dvanáct mrtvých, byl nesouhlas Masajů s podporou, kterou Kisiiové projevovali jistému kandidátovi do parlamentu, který se Masajům z nějakého důvodu vůbec nezamlouval. Stejně krvavě se Masajové zapojili i do nepokojů, které Keňu postihly v souvislosti s volbami na přelomu roku 2007 a 2008.

Dobytek na prvním místě

Je časné ráno a chladný vítr, který se prohání vrcholky pohoří Oloololo ležícími v nadmořské výšce téměř dvou tisíc metrů proniká i přes několik vrstev oblečení. Trnitá ohrada chránící vesnici před nevítanými nočními návštěvníky je ještě uzavřená, a tak musíme počkat, než ženy odstraní z úzkého vchodu bodavé větve. Každý cizinec se před vstupem do kruhového prostranství vesnice musí podrobit rituálu, který jej očistí od zlých sil. Stařec s propálenými ušními lalůčky mumlá nesrozumitelnou motlitbu a žehná nám čerstvě nadojeným mlékem. Jen tak tak, že stačíme před bílými sprškami uchránit fotoaparát a kameru. Odpovídáme na jeho projev slovem nai, které lze přeložit jako "Bůh je přítomen". Kruhové prostranství vesnice, které v noci slouží jako útočiště pro dobytek, je pokryto silnou vrstvou trusu, ve které si bezstarostně hrají batolata. Všudypřítomné mouchy, kterým nestačí hostina v podobě dobytčích výkalů, útočí ze všech stan. Obyvatelé vesnice bzučící vetřelce už ani nevnímají. Obličeje mnohých jsou pokryty černými tečkami, které neváhají zabrousit ani do citlivé zóny bělma očí. Bučící dobytek se mezitím tlačí mezi chatrčemi a s hladovou netrpělivostí očekává vypuštění na pastvu. Vysoká žena ozdobená náhrdelníkem z tisíců barevných korálků uvazuje jednu z krav za nohu ke své chýši a přikládá k jejím strukům kalabaš. Jde o nádobu vydlabanou z dýně, která je nezbytnou součástí každé zdejší domácnosti. Slouží k uchovávání tekutin, které v kalabaši vydrží čerstvé i po řadu dní. Nejčastěji jde o mléko smíchané s kravskou krví, které dodnes tvoří základ masajského jídelníčku. "Ten, kdo pije dobytčí krev je silný a zdravý a nikdy mu není zima", poznamenal náš hostitel Paswa Ramet, který se pro zjednodušení představil jako Ben. Na jeho slovech bylo asi něco pravdy, protože zatímco my jsme se i přes několik vrstev oblečení třásli zimou, Benovi k zachování tepelného komfortu viditelně stačil pouze tradiční oděv tvořený rudým kusem látky. Muži mezitím povalili svázanou kravku na zem, kde ji přidrželi v poloze, která vybranému bojovníkovi umožnila šípem přesně zaměřit její krční tepnu. Ať už z pohledu Evropana vypadá tato podívaná jakkoliv drasticky, smrtí zvířete končí jen naprosto výjimečně. Předpokladem úspěchu je však zručnost a zkušenost střelce, stejně jako volba vhodného šípu, která se odvíjí od tělesné konstituce konkrétního zvířete. Zarážka za hrotem šípu, která má za úkol zbrzdit razanci střely v případě, že jde o mladou krávu, je naprosto nevhodná, pokud má šíp prorazit silnou kůži starého býka. Svou roli hraje také správný odhad množství krve, které lze zvířeti bezpečně odebrat a důležité je i dodržení zhruba půlroční přestávky mezi jednotlivými odběry. Ve stejné chvíli, kdy z nastřelené rány vytryskne krev, se opodál majitel jiného dobytčete připravuje k jeho označkování. Vypálený cejch může být umístěn na zadním stehně, plecích, šíji nebo i na čele krávy. Nezaměnitelná značka pak slouží k vyloučení případných sporů o vlastnictví zvířete. Prvním krokem při cejchování dobytka je rozpálení značkovací tyče. Ačkoliv nejsou zápalky ani zapalovače pro Masaje neznámým pojmem, k rozdělání ohně dodnes raději používají kousek dřeva, ve kterém se rychlým třením hůlky vytvoří doutnající důlek. Pak už jen stačí přiložit trochu suché trávy a opatrně rozfoukat plamen. O několik okamžiků později spočine rozpálená tyč na čele svázaného dobytčete a chladným vzduchem zavane charakteristický pach pálené srsti. Druhá kráva, které mezitím muži stačili odebrat dostačující množství krve, se ve stejnou chvíli postaví na všechny čtyři a úprkem hledá bezpečí v kruhu stáda. O pár dní později na ni narazíme na pastvě. Nezdá se, že by ztrátou téměř dvou litrů krve nějak utrpěla. Rána na krku, kterou jí Masajové ještě před propuštěním na svobodu potřeli směsí hlíny a popela se již úplně zacelila.

Prodané nevěsty

Velké a prosperující stádo dobytka znamená pro Masaje totéž jako vlastnictví tučného bankovního konta. Svému majiteli přináší přiměřenou úctu okolí a funguje také jako platidlo. Nejběžnějším příkladem je koupě nevěsty. Masajové se mohou ženit až po dosažení určitého věku a poté, co si odbudou roky služby jako morani - bojovníci, jejichž úkolem je ochrana ostatních členů komunity. První sňatek domlouvají rodiče obou stran a kromě ceny, kterou je ženich ochoten za nevěstu zaplatit, hraje významnou úlohu také dobrá pověst obou rodin. Pokud je muž natolik zámožný, že si v budoucnu může dovolit další sňatek, výběr nevěsty už spočívá čistě na něm. Je však povinen postarat se o všechny své manželky stejnou měrou, přičemž příchod nové ženy v žádném případě nesmí ohrozit životní úroveň jeho dosavadních družek. Každá z nich hospodaří ve vlastní chýši a dostává na starost stejný počet kusů dobytka. Za samozřejmou je považována i spravedlivá dělba manželovy milostné přízně. Masajské dívky se obvykle vdávají v raném věku, což má často za následek poměrně velký věkový rozdíl mezi partnery. Nezbytnou podmínkou pro vstup dívky do manželství je absolvování ženské obřízky, která je sice v Keni nelegální, nicméně běžnou praktikou s veškerými negativními vlivy na ženské zdraví a sexualitu. V období, kdy dívky tuto bolestivou proceduru podstupují, mívají už za sebou obvykle první sexuální zkušenosti, které získaly jako nditos. Výraz nditos označuje mladičké dívky (často pouze ve věku kolem dvanácti let), které dělají společnost mladým válečníkům v dočasných táborech, které si morani budují v určité fázi svého života. Kromě nditos zde mohou pobývat ještě matky válečníků, jejichž úkolem je starost o dobytek a reprezentace synů.

Jménem mužů

Temnotu miniaturní místnůstky ozařuje pouze několik žhavých uhlíků doutnajících v malém ohništi. Oproti chladnému počasí venku je v místnosti příjemné teplo, provoněné zvláštní "uzenou" vůní. Sedím na lůžku vystlaném suchou travou a kravskou kůží a povídám si s Benem. Jeho počáteční rozpaky pramenící z toho, že má mluvit se ženou, byly, zdá se, zažehnány, ale i tak raději pokládám většinu otázek jménem svého manžela, který je z pohledu Bena jediným důstojným partnerem k rozhovoru. Benovi je něco kolem čtyřiceti let a ve vesnici má významné postavení pramenící z toho, že vychodil základní školu. Jeho angličtina je lámaná, ale plně dostačuje ke vzájemnému dorozumění. V porovnání se svým otcem, který se třemi manželkami zplodil celkem osmnáct dětí, má Ben co dohánět. Tři děti a jediná manželka silně zaostávají za obvyklým masajským průměrem. O to větší úctu vzbuzuje Benův oštěp, ozdobený lvím ocasem. Tato trofej prý pochází ještě z dob Benova mládí, kdy Masajové zabitím lva prokazovali svou způsobilost pro vstup do dospělosti. Lví oháňka znamená, že Ben byl prvním střelcem, který šelmu úspěšně zasáhl. Dnešních mladých mužů už se podobná praxe netýká, o to většímu respektu se pak těší ti, kteří se podobnou trofejí stále ještě mohou pochlubit. V průběhu rozhovoru zjišťujeme, že ne vše, co jsme kdy o Masajích četli, se nutně zakládá na pravdě. Některá "fakta" dokonce u Bena vyvolávají upřímné pobavení. Jedním z nesmyslných tvrzení, na které narazíme, je například to, že Masajové v období nedostatku zabíjejí pro maso divoká zvířata. Pokud jde o maso, konzumují je Masajové jen v malém množství., a to ještě především v určitých obdobích života, jakým je například pobyt chlapců připravujících se na vstup do dospělosti v buši. Po dobu jednoho až dvou měsíců zde z rituálních důvodů skutečně konzumují maso, které však pochází z býků, které chlapci pro tuto příležitost dostávají darem od svých otců. Zabíjení divokých zvířat nepřipouští už sama masajská víra. Masajové věří, že by tímto činem vyvolali hněv boha Enkai, který by za trest nechal vymřít jejich stáda. Výjimkou bývalo v minulosti již zmiňované rituální zabití lva. Pokud dojde k usmrcení divokého zvířete dnes, jedná se zpravidla o akt obrany, kdy nějaká šelma zaútočí na lidi či dobytek.

Právo a pořádek

Ne všechny principy masajské víry však mohou být dnes dodržovány stejně důsledně. Úbytek půdy vhodné pro pastvu dobytka, který je způsoben rozšiřováním chráněných území, přinutil mnohé Masaje ustoupit od jednoho ze základních prvků víry, kterým je zákaz zasahovat jakkoliv do struktury půdy. Tradiční kočovný život, kdy se za stády přesouvaly celé vesnice, ustoupil na mnoha místech budování stálých osad. Pokud je nutné hnát dobytek do vzdálenějších oblastí, provázejí jej pouze určení vesničané, kteří se po skončení svého úkolu vracejí zpět do vesnice. Vliv na usedlejší způsob života má i blízkost škol a kostelů. Díky těmto okolnostem, jsou tak dnes v okolí vesnic( i přes odpor starší generace Masajů, která se k zemědělské činnosti staví dodnes značně pohrdavě) k vidění drobná políčka a do tradičního jídelníčku se stále častěji vkrádají i kukuřičné placky ugali. Zákaz zasahovat do struktury půdy se v minulosti netýkal pouze zemědělské činnosti. Vztahoval se i na kopání studen, či dokonce pohřbívání mrtvých. V minulosti bylo tělo nebožtíka dopraveno co nejdále od vesnice, kde bylo zanecháno v buši spolu s přivázanou kozou. Živá návnada přilákala dravce, kteří se zároveň postarali i o lidské ostatky. V sedmdesátých letech minulého století postavila keňská vláda tuto praxi mimo zákon, který však ne vždy dosáhne do odlehlých oblastí. Pokud jde o přestupky a spory řeší se v rámci komunity. Rozvod je pro Masaje neznámým pojmem a třenice mezi manžely řeší obvykle rodiče obou stran. Ačkoliv má v masajské společnosti vždy rozhodující slovo muž, nemá právo fyzicky trestat svou ženu. Pokud k takovému útoku dojde, musí zaplatit svému tchánovi pokutu v podobě jedné krávy. Pokud je viníkem manželských hádek shledána naopak žena, musí vše zaplacením stejné pokuty jejímu manželovi (popřípadě jeho otci) urovnat otec nevěsty. Prohřešky proti pravidlům vzájemného soužití ostatních obyvatel vesnice jsou řešeny radou starších, jejíž rozsudky se také většinou omezují na tresty v podobě zabavení dobytka ve prospěch poškozené strany. V některých vesnicích je také uplatňováno u nás tolik diskutované pravidlo "třikrát a dost". Nejtěžším trestem pak bývá exkomunikace provinilce z domovské vesnice.

Úbočím Oloololo

Chlad se sráží v drobných krůpějích rosy, když nás náš průvodce na smluveném místě vysadí z auta. Čekají na nás dva mladí Masajové, se kterými bychom měli absolvovat pěší vycházku podél hranice rezervace. Oba jsou vybaveni kopími a palicemi, které hodlají použít v případě ohrožení naší bezpečnosti a v jejich průvodcovské výbavě nechybí ani obstarožní dalekohled. Míjíme vesnici, ve které jsme byli hosty před několika dny a dostáváme se na prostranství, kde jsou do země zapíchány pruty keře leleshwa, které vyznačují hranice nových obydlí. Stavba chatrčí je výlučně ženskou záležitostí a keř leleshwa je pro jejich konstrukci využíván zejména proto, že jako jedna z mála dřevin neláká všudypřítomné termity. Vycházka s Masaji se značně liší od zkušeností, které jsme až dosud získali během automobilových safari. Zvířata před námi sice již zdálky prchají, na druhé straně však máme možnost pozorovat drobné ptáky a také si do detailu prohlédnout méně nápadné součásti zdejší krajiny, jakými jsou například rostliny. Mnoho z nich Masajové využívají v každodenním životě. Větvičky keře, který Masajové nazývají wild colver, zastrčené do podpaží slouží jako parfém. Díky schopnosti rozpálit se na vysokou teplotu se také používají k vypalování rituálních jizev. Tyto jizvy si na stehna vypalují mladí chlapci, kteří tak dokazují, že jsou již dostatečně zralí, aby se mohli podrobit bolesti spojené s obřízkou. Další rostlinou, na kterou nás Masajové upozorňují, je malý keřík plazící se při zemi. Apple of Sodom, jak mu zde říkají, je dárcem světlezelených, až nažloutlých drobných plodů, které se po rozkrojení přikládají na rány a mají hojivý účinek. Stařena, na kterou narazíme, má vyholenou hlavu a bezzubý úsměv. Naši průvodci před stařenou uctivě sklopí čela, kterých se žena vzápětí zlehka dotkne dlaní. Nám se ale dostane mimořádné cti, když nám sama podá ruku a zařadí nás tak na nejvyšší příčku společenského žebříčku. Staří lidé se v Masai Mara těší nesmírné úctě a podání ruky je pozdrav, který používají pouze směrem ke svým vrstevníkům, nebo k osobám obzvláště váženým. Supa moran je pozdrav, kterým se mezi sebou zdraví masajští válečníci. Během let strávených v Masai Mara jsme jej slýchávali často. Za mnohem důležitější však považujeme jiné masajské slovo. Olesere - nashledanou.

Související odkazy

Afrika očima profesionála - fotografa Václava Šilhy

Chystáte se do Afriky? Chcete se poradit se zkušenými cestovateli? Obraťte se na aficanway.cz