Domů ve zdraví.cz

Vzteklina: lat. lyssa, angl. rabies

Smrtelné virové onemocnění přenášené ze zvířete na člověka nejčastěji pokousáním.

Původce: virus vztekliny. Lyssa virus. Netopýří lyssa virus má zřejmě menší virulenci, byly popsány ojedinělé případy přežití po onemocnění tímto subtypem. Virus je citlivý na mýdlový roztok, který se doporučuje k prvotnímu ošetření rány.

Zdroj: Teplokrevní živočichové. V 96% psi, dále kočky, lišky, psík mývalovitý a další. Malí hlodavci vzácně. Člověk může být zdrojem infekce při transplantaci orgánů, např. rohovky od mrtvého dárce s nepoznanou příčinou smrti.Virus se nachází v nerovové tkáni nemocného jedince, je obsažen ve slinách a slzách. Není přítomen v krvi.

Cesta přenosu: Poraněním, kontaktem poraněné kůže, nebo sliznice s tkáněmi nemocného zvířete. V jeskyních, obývaných infikovanými netopýry je možná i nákaza vdechnutím prachu, obsahujícího netopýří výkaly a sliny.

Inkubační doba: závislá na rozsahu poranění a jeho blízkosti k centrální nervové soustavě (mozek, mícha) - může se pohybovat od 5 dní, po 1 rok. Nejčastěji 2 - 8 týdnů.

Klinický obraz: Příznaky, vyplývající z postižení mozku a míchy. V první fázi bolest hlavy, teplota, únava, bolest, nebo jiné pocity v místě poranění, bolestivé křeče, hlavně polykacích svalů (nesnášenlivost vody - hydrofobie), podrážděnost, agresivita, křeče kosterních svalů. Následují obrny, smrt nastává zástavou dýchání a srdeční činnosti.

Prognóza: Při rozvoji příznaků onemocnění (virus zasáhl centrální nervovou soustavu) 100% smrtnost. (Výjimkou jsou výše zmíněné, ojedinělé případy přežití při onemocnění netopýří formou lyssa virů.

Terapie: Po poranění zvířetem bezodkladně ránu vymýt vodou a mýdlem. Vyhledat zdravotnické zařízení, které posoudí nutnost dalšího postupu (očkování, podání specifického séra). Očkování po poranění je třeba zahájit co nejdříve, jen tak zůstává šance, že se vytvoří ochrana organismu dříve, než virus zasáhne mozek a míchu. Na druhou stranu, žádná časová prodleva od poranění není tak velká, aby se očkování považovalo za zbytečné (pokud již nedochází k rozvoji příznaků onemocnění). Po poranění se aplikuje 5 dávek vakcíny (nebo méně, pokud byl pacient očkován proti vzteklině dříve). V případě potřeby se k prvním dvěma dávkám podává i specifické sérum. Kvůli hrozícím alergickým reakcím se zahájení profylaxe provádí obvykle za hospitalizace.

Prevence: Očkování. K dispozici jsou neživé vakcíny připravené na tkáňových kulturách s velmi dobrým bezpečnostním profilem, srovnatelným s jinými neživými vakcínami (žloutenky, tyfus, chřipka). Preventivně se podávají 3 dávky vakcíny v obvyklém schématu 0 - 7 - 21/28 dní. Za rok se podává 4. dávka. Přeočkovává se po 2 až 5 letech, podle míry rizika. Očkování se doporučuje zejména individuálním cestovatelům do vysoce rizikových zemí (Indie, Indonésie, jižní a jv. Asie obecně), zoologům a speleologům.
Nespecifickou prevencí je opatrnost při pohybu v oblastech s vysokým výskytem vztekliny. Předcházet možnosti napadení zvířetem. Zvířata nevyhledávat, nepřibližovat se k nim, nekrmit a nedráždit je (opice). Pohybovat se ve větších skupinkách, být ozbrojen alespoň klackem. Po poranění bezodkladně vyhledat ošetření (viz část Terapie).

Výskyt: Celosvětový. Nevyskytuje se na Novém Zélandu. V Západní a Severní Evropě, včetně ČR a v Austrálii jsou dlouhodobě zaznamenávány jen případy vztekliny u netopýrů. Nejvyšší výskyt vztekliny vykazuje dlouhodobě Indie a Indonésie (45% všech úmrtí na světě), následovaná ostatními státy jižní a jv. Asie, Afriky a j. Ameriky.
V ČR se vzteklina od roku 2002 nevyskytuje ani u zvířat. V roce 2005 byl zaznamenán nález viru vztekliny u netopýra, od té doby žádný další výskyt hlášen nebyl. Úmrtí na vzteklinu bylo v ČR hlášeno naposled v roce 1968, koncem 80. let byl zaznamenán jeden případ importované nákazy (občan Vietnamské národnosti). Při poranění zvířetem v ČR se obvykle očkování proti vzteklině již neindikuje.

6.10.2011, 11:33

MUDr. Pavel Slezák

Manuál prvence v lékařské praxi. Státní zdravotní ústav, 2004.

Beran J., Vaništa J. et al.: Základy cestovního lékařství, Galén, Praha, 2006.

Gongal G., Wright A: Human Rabies in theWHOSoutheast Asia Region: Forward Steps for Elimination. Advances in Preventive Medicine. Volume 2011, Article ID 383870, 5 pages doi:10.4061/2011/383870.

Státní veterinární správa ČR (http://www.svscr.cz/index.php?art=1152)

Světová zdravotnická organizace - Rabnet (http://www.who.int/rabies/rabnet/en/)